Závan důvěry a klidu: prezident, který připomněl, že Česko je skvělá země Novoroční projev prezidenta Petra Pavla byl přesně tím, co česká společnost po uplynulém roce potřebovala slyšet. Nebyl to projev triumfalismu ani moralizování, ale klidný, sebevědomý a lidský apel, který vrátil do veřejného prostoru důvěru, nadhled a vědomí vlastní hodnoty. Po období vyhrocených kampaní, ostrých slov a permanentního konfliktu zazněla řeč, která nespojovala proti někomu, ale pro něco. Státnictví bez patosu Prezident Pavel nepřinesl prázdné sliby ani velká gesta. Místo toho nabídl střízlivý optimismus, opřený o realitu země, kterou zná a respektuje. Jeho slova o tom, že „Česko je skvělá země a měli bychom si více věřit“, nepůsobila jako fráze, ale jako připomenutí zapomenuté pravdy. Ne idealizované, ale poctivé. Byl to projev státníka, který si uvědomuje hranice své role – dává vládě prostor, ale zároveň jasně říká, že bude bdít nad ochranou demokracie, institucí a našeho ukotvení ve svobodném světě. Právě tato kombinace zdrženlivosti a odpovědnosti je znakem skutečného prezidentského úřadu. Občanská společnost jako tiché jádro republiky Zásadním momentem projevu byl důraz na občanskou společnost. Prezident nepřesměroval pozornost k sobě ani k politice, ale k lidem, kteří bez nároku na uznání drží zemi pohromadě: dobrovolníkům, hasičům, skautům, lidem pečujícím o slabší, krajinu a místní společenství. Právě zde pojmenoval skutečný zdroj soudržnosti – nikoli v moci, ale ve službě. Tímto přístupem prezident připomněl, že politika není jediným prostorem veřejného života. Demokracie žije tehdy, když je vyvažována aktivní, sebevědomou a autentickou občanskou společností, která má sílu korigovat excesy moci a doplňovat ji tam, kde nestačí. Důvěra místo populismu Velmi silným momentem byla výzva, abychom neočekávali oživení důvěry pouze od politiků. Prezident tím realisticky pojmenoval podstatu demokratické politiky – ta je přirozeně konfliktní. Skutečná soudržnost však vzniká jinde: v každodenních vztazích, ve schopnosti naslouchat, v odmítnutí laciného populismu a extrémů. Pavel neapeloval na strach, ale na zralost společnosti. Vyzval občany, aby se dívali na svět střízlivě, s odstupem od emocí sociálních sítí, a aby si uvědomili, že ve skutečnosti toužíme po velmi podobných věcech – po slušnosti, bezpečí, kvalitním vzdělání a důstojném životě. Víra v mladé jako investice do budoucnosti Významným poselstvím byla i otevřená výzva dát prostor mladé generaci. Nešlo o povrchní chválu, ale o apel na odpovědnost starších, aby naslouchali, předávali pravomoci a umožnili mladým skutečně spolurozhodovat. Prezident zde ukázal, že budoucnost nevnímá jako hrozbu, ale jako příležitost. Prezident, který spojuje Prezident Petr Pavel není akademický intelektuál ani filozof. Je to člověk, který rozumí zemi, jejím institucím i lidem, jejich obavám, ale i jejich potenciálu. Jeho novoroční projev byl řečí klidu, důvěry a sebevědomí – řečí, která nehloubí příkopy, ale připomíná společný základ, na němž republika stojí. V době, kdy je veřejný prostor často zahlcen křikem, byl tento projev závanem svěžího vzduchu. Připomněl, že Česká republika není spálená ani zlomená. Je funkční, solidární a schopná obstát – pokud si dokáže více věřit. A právě tuto důvěru prezident Pavel svými slovy posílil. -

Klaun nemůže kázat jednotu: když o hrdosti mluví ten, kdo společnost rozděloval. Ve svém novoročním projevu Andrej Babiš @AndrejBabis prohlásil, že se česká společnost začíná sjednocovat, zejména „v otázce hrdosti a vlastenectví“. Myšlenka sama o sobě není problematická – sdílená identita, soudržnost a občanská hrdost jsou nezbytné pro stabilní demokratickou společnost. Problémem je však osoba, která tuto výzvu pronáší. Jednota, vlastenectví a kolektivní identita nevznikají projevem. Jsou výsledkem dlouhodobého působení moci, důvěryhodnosti a morální konzistence. Právě v těchto oblastech Andrej Babiš a jeho koaliční vláda dlouhodobě selhávají. 1. Jednota vyžaduje důvěru – a tu jeho politika systematicky narušovala Sdílená národní identita se opírá o důvěru občanů ve stát, instituce a politické vedení. Politický styl Andreje Babiše však tuto důvěru oslaboval: •stavěním „obyčejných lidí“ proti neurčitým „elitám“, •zpochybňováním médií, justice a kontrolních institucí, •personalizací moci na úkor institucionální stability. Takový přístup nevytváří jednotu, ale učí společnost nedůvěře – k sobě navzájem i ke státu. Politik, který dlouhodobě pracuje s podezřením a konfliktem, nemůže být věrohodným nositelem poselství soudržnosti. 2. Demokratické vlastenectví nelze budovat konfliktní politikou Vlastenectví v demokratickém smyslu neznamená emocionální loajalitu k vůdci ani mechanické uctívání symbolů. Znamená závazek ke společným pravidlům, odpovědnosti a vzájemné solidaritě. Babišova politika však opakovaně využívala: •polarizaci jako mobilizační nástroj, •zjednodušování společenských konfliktů na morální protiklady, •instrumentalizaci strachu a resentimentu. Výsledkem je společnost rozdělená na tábory. Takový přístup vytváří identitu proti někomu, nikoli identitu s někým. To je přesný opak toho, co skutečné vlastenectví vyžaduje. 3. Sdílená identita potřebuje morální konzistenci moci Kolektivní hrdost může vzniknout jen tam, kde občané věří, že veřejná moc slouží společnému zájmu a je vykonávána spravedlivě. Dlouhodobé pochybnosti o střetu zájmů a o propojení politické moci s ekonomickým vlivem tuto víru zásadně narušují. Pokud není jasná hranice mezi veřejnou službou a soukromým zájmem, vlastenectví se vyprázdňuje. Mění se v prázdnou rétoriku, nikoli sdílený závazek ke státu. 4. Symbolické vlastenectví nemůže nahradit sociální soudržnost Výzvy k hrdosti, vlajkám a národním symbolům samy o sobě společnost nespojují. Sociální soudržnost vzniká z: •rovnosti před zákonem, •respektu k institucím a jejich limitům, •ochrany plurality a legitimního nesouhlasu. Bez těchto základů se vlastenectví mění v performativní gesto, nikoli v integrující sílu. Symboly bez hodnot společnost nespojují – jen zakrývají prázdno. 5. Jednota je důsledkem způsobu vládnutí, nikoli jeho rétoriky Nejdůležitější skutečností je, že jednota není politický nástroj, ale vedlejší produkt dobrého vládnutí. Vzniká tam, kde je moc vykonávána zdrženlivě, předvídatelně a v rámci pravidel. Styl vládnutí Andreje Babiše – personalizace moci, transakční politika a práce s emocemi – směřuje opačným směrem. Jsou to nástroje kontroly a dominance, nikoli soudržnosti. Novoroční projev klauna Andrej Babiš může mluvit o hrdosti a vlastenectví, ale jeho politická praxe dlouhodobě podkopává podmínky, bez nichž tyto hodnoty nemohou vzniknout. Sdílená identita nemůže vyrůst z polarizace, solidarita z nedůvěry a společné cíle z moci vnímané jako účelová. Právě proto není věrohodným nositelem výzvy k jednotě. Pokud má vlastenectví v demokratické společnosti něco znamenat, musí být budováno politikou, která posiluje instituce, respektuje pravidla a klade společný zájem nad osobní moc – nikoli rétorikou těch, kteří tyto základy dlouhodobě oslabovali. -

„Velká politika. Malé plínky.“ Telefonát dvou největších miminek světové politiky. 👶 BABY TRUMP: Wááá! Andreji! Mám nejlepší nápad na světě. Fakt nejlepší. Nikdo nikdy neměl tak dobrý nápad jako já. Ani dospělí. Hlavně dospělí ne. 👶 BABY BABIŠ: Počkej, Donalde… a ten nápad je můj, nebo už jsem ho koupil? 👶 BABY TRUMP: Je můj. Ale můžeš ho používat. Ty vždycky opakuješ cizí věci, ale hlasitěji. Lidem se to líbí. 👶 BABY BABIŠ: Já nic neopakuju! To jen média! A učitelka! A soud! A realita! 👶 BABY TRUMP: Realita je fake. Vyhodil jsem ji. Byla hrozně nespravedlivá. 👶 BABY BABIŠ: Jo jo. Když realita zlobí, dá se schovat pod plínu. 👶 BABY TRUMP: Přesně. A hlavně říkej všem, že jsi oběť. Velká oběť. Největší miminko v místnosti. 👶 BABY BABIŠ: Já jsem oběť pořád. I když mám všechny hračky. Dokonce i ty tvoje. 👶 BABY TRUMP: Já si kolem postýlky postavil zeď. Lezou mi tam cizí děti. Strašně nebezpečné děti. 👶 BABY BABIŠ: Já mám plot kolem pískoviště. Říkám, že chráním ostatní… ale písek je můj. 👶 BABY TRUMP: Chytré. Velmi chytré. Jsi jako já, jen menší. A s lepší výmluvou. 👶 BABY BABIŠ: Děkuju. Já třeba říkám, že neumím číst. A pak nikdo neví, co jsem podepsal. 👶 BABY TRUMP: Geniální. Já prostě křičím, dokud nejsou všichni unavení. 👶 BABY BABIŠ: A funguje to? 👶 BABY TRUMP: Někdy. Když ne, tak brečím. Nebo píšu. Nebo zažaluju plyšáka. 👶 BABY BABIŠ: Toho svého taky zažaluju. Vypadá podezřele proevropsky. 👶 BABY TRUMP: Jednou, Andreji, vyrosteme. 👶 BABY BABIŠ: Jako… mentálně? 👶 BABY TRUMP: Ne. Politicky. 👶 BABY BABIŠ: Aha. -

Každé ráno jsi do našich životů vnášel světlo, bude nám chybět tvůj humor a láska, odpočívej v pokoji. ❤️🙏 https://t.co/ozeXlwVOpa -